Sejde z očí sejde z mysli
připomínáme neslavné výročí obsazení Československa Varšavskou smlouvou. Rok od roku se vzpomínky na tu událost ztrácí a tím že Rusové vyvádějí na Ukrajině si docela klidně dovede představit co by udělali s Československem kdyby se Češi nepostavili slavnou čejkovou povahou nic nedělat a přihlížet. Dívat se na TV zprávy a vidět jak ruská armáda střílí civilistům do oken do paneláku. Paneláky byly pro mě vždycky zařízení s hrůzou. Měl jsem představu jak se taková obrovská stavba svařených betonových plátů kácí k zemi. A jako domino jeden za druhým. Ale když přihlížím jak nám vždy ukážou bombardováni na Ukrajině, musím říct že ty panelákové domy vydrží víc než jsem si myslel.
No vraťme se k tomu že dnes vzpomínáme. Vždy při takové příležitosti,
když se něco udá co se mě dotýká, co mně
ohromí. Byl jsem tenkrát již 14 dní ve Frankfurtu, kde jsem měl čtrnáctidenní brigádu
u pana Janovského vedoucího DRAKSTORU ve Frankfurtu, mi přišel do sklepní kuchyně
nahlásit i, s pláčem v očích že jsme DRAGSTURU byli přepadeni
varšavským paktem. Trošku mě udivil jeho pláč pravděpodobně věřil v Pražské
jaro mnohem více než já a právě tomu pražskému jaru roku 1968 jsme mohli vděčit
že jsem mohl vzít brigádu ve Frankfurtu a pan Janovský že mohl vést tento
podnik. Majitelé DRAGSTURU byli dva pánové kteří vlastnili továrnu na veškeré
zařízení pro gastronomie, lednice, mrazáky, nářezáky skříně, stoly všechno
možný. Ti podnikatelé co si chtěli něco koupit, si návštěvou DRAKTORU mohli ověřit jak se osvědčí v praxi.
v Německu si zařídili restauraci po americkém způsobu. Janovský je provázel domem potravin .
Pánové byli asi velice nadšení a na nabídli panu Janovskému aby podnik ve
Frankfurtu vedl. A tak mohli zaměstnanci po čtrnácti denních turnusech DRAXTORE navštěvovat
Tenkrát z Frankfurtu jsem měl jet do Heidelbergu a pokoušel jsem se pokračovat v cestě z Prahy na sklenici. To navazuje na popletená slova glass sklo, glaise kolej Tenkrát se vše vyjasnilo a já jsem se domů nevrátil dlouhých 16 let jsme věřili že naši rodnou zem už nikdy v životě neuvidíme .Když tu napadlo chytré hlavy v pražském vedení udělat si šikovný byznys a nabídlo nám utečencům vyplatit se z českého občanství a oni měli peníze a my jsme mohli navštěvovat naši rodinu a tak roky běží a běží a nebýt toho zvěrstva čeho se dopouští Rusko na Ukrajině asi abychom na náš osud tenkrát v 68 roce zapomněli ale ne, nezapomněli
Žádné komentáře:
Okomentovat