zase tu máme 360tku:

 Video:  kluci hrají

ještě jednou

zpívá se a hraje, srdce se nám směje

***

pražské jaro 1968

 

Sejde z očí sejde z mysli

A opět si
 připomínáme neslavné výročí obsazení Československa Varšavskou smlouvou. Rok od roku se  vzpomínky na tu událost ztrácí a tím že Rusové vyvádějí na Ukrajině si docela klidně dovede představit co by udělali s Československem kdyby se Češi nepostavili slavnou čejkovou povahou nic nedělat a přihlížet. Dívat se na TV  zprávy a vidět jak ruská armáda střílí civilistům do oken do paneláku. Paneláky byly pro mě vždycky zařízení s hrůzou. Měl jsem představu jak se taková obrovská stavba svařených betonových plátů kácí k zemi.  A jako domino jeden za druhým. Ale když přihlížím jak nám vždy ukážou bombardováni na Ukrajině, musím říct že ty panelákové  domy vydrží víc než jsem si myslel.

No vraťme se k tomu že dnes vzpomínáme. Vždy při takové příležitosti, když se  něco udá co se mě dotýká, co mně ohromí. Byl jsem tenkrát již 14 dní ve Frankfurtu, kde jsem měl čtrnáctidenní brigádu u  pana Janovského  vedoucího  DRAKSTORU ve Frankfurtu, mi přišel do sklepní kuchyně nahlásit i, s pláčem v očích že jsme DRAGSTURU byli přepadeni varšavským paktem. Trošku mě udivil jeho pláč pravděpodobně věřil v Pražské jaro mnohem více než já a právě tomu pražskému jaru roku 1968 jsme mohli vděčit že jsem mohl vzít brigádu ve Frankfurtu a pan Janovský že mohl vést tento podnik. Majitelé DRAGSTURU byli dva pánové kteří vlastnili továrnu na veškeré zařízení pro gastronomie, lednice, mrazáky, nářezáky skříně, stoly všechno možný. Ti podnikatelé   co si chtěli něco koupit,  si návštěvou DRAKTORU mohli ověřit jak se osvědčí v praxi. v Německu si zařídili restauraci po americkém  způsobu. Janovský je provázel domem potravin . Pánové byli asi velice nadšení a na nabídli panu Janovskému aby podnik ve Frankfurtu vedl. A tak mohli zaměstnanci  po čtrnácti denních turnusech DRAXTORE navštěvovat 

 Tenkrát z Frankfurtu jsem měl jet do Heidelbergu a pokoušel jsem se pokračovat v cestě z Prahy na  sklenici. To navazuje na popletená slova glass sklo, glaise kolej Tenkrát se vše vyjasnilo a já jsem se domů  nevrátil dlouhých 16 let jsme věřili že naši rodnou zem už nikdy v životě neuvidíme .Když tu napadlo chytré hlavy v pražském vedení udělat si šikovný byznys a  nabídlo nám utečencům vyplatit se  z českého občanství a  oni měli   peníze a my jsme mohli navštěvovat naši rodinu a tak roky běží a běží a nebýt toho zvěrstva čeho se dopouští Rusko na Ukrajině asi abychom na náš osud tenkrát v 68 roce zapomněli   ale ne, nezapomněli

                                     nezapomněli

byl tu pony express

 

Včera v úterý osumnáctého srpna  byl  ve Stříbrné Lhotě pony express. Počasí nám ale nepřálo zpočátku Pršelo pak se rozlilo a pak se zase podívaná obešla bez deště.  Hrály tu dvě  kapely jedba  hrála venku a ta druhá  to měli být naši kluci hrála vevnitř ale nějaký průšvih se udál ale já jsem tam nebyl. Kuchař Robík připravil malý jídelní lístek  dal jsem si vepřovou panenku a byla moc dobrá jinak tu byl opravdu velký nával hostinská Eva měla co dělat.

himmelfahrt panny marie

 

panna marie himmelfahrt

 Dneska slaví panovnice Mařenka,

 

patnáctého srpna růže rozkvetla

 Srdce plesá, radost se houpá,

 Panna Maria na nebe stoupá.

 A právě dnes se její svátek slaví.

 Jsme tu, půjdeme v bitvě chránit,

 pod tvým vedením  válkou vše změnit

stáří za mládí a bude to ráj

 Tvá armáda statečně dobude kraj

 bdí Panny Marie Po vítězství ze všech sil touží

 Bude to a nebude za  velkou louží

 Tak vidíš, Mařenko, jak jsi slavná!

 Pohleď tvá vojska jsou hladná.

 Navař tedy plné kotle jídla,

 ať má armáda zas čerstvá křídla.

 Pak vyrazíme rovnou do ráje.

 Prý tam však nevedou koleje!

 Tvé tajemné  vojsko, zrozené z růže,

 Každou překážku hravě přemůže.

 Tuhle válku jistě vyhraje,

 až bojové písně zapěje.

 A nad ním jako slavnostní zář Himmelfahrt.

 Ze srdce vše nejlepší přeje

 Arni a kamarádi

 Válka růží  15.8.2026

 

 Otec a jeho  vozový park

takových 100 let uběhlo do těchto fotek

Herlene Fischer

VIDEO : Helene Fischewr  

Moje zamilovaná zpěvačka je Helene Fischer. Chceme-li se zeptat co to je spolehnout se za každého počasí za každé situace, mně napadá jen ona. Je na ní spolehnutí je ochotná, příjemná a drží se stále při zemi, Je to hezká žena sportovkyně blondýnka neustále plná úsměvů a má miliony příznivců.

Tak  něco o ní: narodila se rocku 1984 pátého srpna  v Krasnojarsku tedy sovětským svazu. Když jí byly 4 roky přistěhovala se její rodina (Německá rodina) do Německa . Již  jako dítě počala budovat   kariéru. Nazpívala 250 písní, jejích nových písní které pro ni napsali slavní muzikanti i textaři.  Od prvních  kroků na prknech, co znamenají svět ji doprovázel Florian Silbereisen. Stali se přáteli, stáli se milenci, byli oblíbení jakoby byli královský pár, sen dívek, žen i maminek. Jejich přátelství přineslo plno úspěchů. Stali se miláčky německy mluvících diváků a posluchačů a přestože se rozešli zůstali nadále miláčkem  hvězdnatého nebe. Rozešli se spolu v dobrém, sem tam ještě na veřejnosti zazpívali nějakou píseň. Publikum vyloženě šílí když se Helene objeví na jevišti. Své vystoupení, již dlouhá léta jejím show, Helene Fisher show,  prokládá dechu beroucím sportovními výkony, jako třeba na bradlech, nebo na kruzích s dokonale prostudovanými tanečními prvky a vjednom představení její tým vyrobil obrovského ptáka na který si Helene sedla a počala nad úžasným křikem diváků, lítat nad jejich hlavami. Do jejich, Helene Fischer show si vždy pozve slavné z nejslavnějších zpěváků a zpěvaček a  obrovské a velkolepé show doprovází se slavnými  duety. Sama si její velkolepé show moderuje. Zamilovala se do tanečníka který hostoval v jejím týmu a má s ním dvě děti. Nadále přeji hodně úspěchů této milé zpěvačce.

 

Kdo ukradl to vímo?

 

Tak kdopak mi tady vypil to víno?

Chodím tady za domem do hospody. Rád popíjím červené víno. A protože mi to rozlévané nechutná

tak se zavedla praktika že esi objednám celou flašku a když jí nedoppiju tak ji uzavřu mým vlastním špuntem je to takový želízko a ta to víno je uzavřené jejím  váhou ba to tělísko svou váhou uzavře název. Tak to bylo včera v pátek seděli jsme venku bylo krásně teplo já měl objednanou červený víno lahvinku. Že to se děje takhle: když v peněžence není můj kovový špunt do lahve znamená to že láhev stojí v hospodě v lednici, když lahev nedopiji předám uzavřenou paní Evě a když jsem lahev dopil tak mám špunt v peněžence a znamená to že doma vím že jestli mám nebo nemám v hospodě zaplacené víno. A ono je to ve skutečnosti mnohem jednodušší než to tady popisuji no ale co se stalo. Popíjíme takhle v družné debatě každý má před sebou nápoj nějaký jiný a uprostřed stolu stojí má láhev vína, onu dobu už skoro z poloviny vína v něm. Mezitím se setmělo a paní Eva nám přinesla světa je to takové vtipné světlo nabiji se přes den je to zastrčené v lahvích od vína a když se to postaví na stůl bez kabelu krásné je vidět. A právě v tom okamžiku jsem si chtěl dolít víno a popadl jsem tu lahev v tím co má  připevněné světýlko která byla samozřejmě úplně prázdná takže jsem se tím že mi víno někdo vypil samozřejmě to byl jen o okamžik a všechno se rychle vysvětlilo že jsem se díval na tu špatnou láhev ale zas to však jsem se zasloužil o salvu smíchu.  aspoň bylo veselo.