EeSTRADA v čekárně pondělí 12.5.2025 krásné počasí

Estráda v čekárně pondělí 12.5.2025 krásné počasí

Byl jsem dnes u doktora. Takové srandy jsem již dlouho nezažil. Vplul  jsem do čekárny lékaře tím čtyřkolým

chodítkem. Chodítko mám nové hliníkové, však se pokladna plácla přes kapsu a tím pádem jsem vzbudil pozornost v prázdné čekárně. Bylo deset pryč a pan doktor ordinoval až od jedenácti. Jak  jsem si seděl a přemýšlel. Najednou  se rozlítly dveře a taková sportovní babička o dvou holích vplula a hned se hnala k přístroji do kterého se musí strčit karta a sestra v ordinaci vidí kdo přišel kdo čeká, docela príma vynález. Ano mít kabelku dvě hole a ještě kartičku od pokladny a všechno dohromady skoro vnímat aby to dávalo nějaký smysl není tak jednoduché, obzvlášť když už je někomu osmdesát. No nakonec to dopadlo tak že karta zmizela v přístroji a hole se válely na zemi. Než jsem se stačil vzpamatovat, majitelka holí seděla a neustále zápasila, nikomu nebylo jasné co vlastně ona od těch holí očekávala, nakonec je položila sousedovi na sedadlo a rozhlížela se. Od se totiž soused jež vypadal jako z koncentrátu  chtěl rozhlédnout po již plné čekárně. Kdo je poslední, ptal se do stovky problémů  řešícího  publika. Oni to sestry již vědí, řekla důležitě sportovní babička. Jak to vědí, když já ji ještě neviděl, nedal se hubený muž a uhýbal z cesty obrovskému chlapovi, jež se oháněl vyleštěnýma Francouzskými holemi. Sestra vás má již na monitoru. Já na žádném monitoru nejsem, nedal se muž. Mezitím si chlap hora opřel hole o stěnu s hledal kartu. Hole se  počaly pomalu sunout k zemi, tak jak tomu chtěla zemská přitažlivost,  až s velkým kraválem  skončily na podlaze. Byla to rána že i polekaný doktor, vyběhl z ordinace a chvíli pozoroval partu důchodců, jež se všichni narodili v Praze u  Apolináře, ale před osmdesáti lety. Mávl tedy rukou a s úsměvem zmizel v ordinaci. No málem napadaly ty vaše hole na mé chodítko, je nové, hliníkové, odvážil jsem se podotknout a on se nechal slyšet: mohl jste je chytit, vašnosto. A co by je chytal, má pěkný chodítko, to je ze západního Německa, já tam mám sestru, taky má takové. To není.. chtěl jsem ji říci že je z obchodu pro invalidy na Zbraslavi, ale rychle jsem si uvědomil, že se na vlně sympatie sestry ze západního Německa dostanu do obdivu a taky mezi námi,   to moje chodítko si to zasloužilo. Tím končí příběh nového chodítka