Toho jsem se nenadál… 

 

Nepřemýšlejte o tom, řekl neznámý muž a dávejte na sebe pozor. Co se přihodilo?

Byl jsem nakoupit a nečekaně to bylo za tisíc dvě stě. Kupoval jsem toaletní papír a vzal jsem ho více a měl jsem ho v té,  teď již prázdné krabici. Ta se postavila mezi mne a paní pokladní. Vyndal jsem telefon a hodlal se jím zaplatit. Nevím proč jsem to udělal již dlouhé měsíce jsem to nedělal. To musíte  přiložit u támhle toho terminálu! Řekla a nehodlala se k tomu, aby mi ten terminál přiblížila. Pak jsme oba studovali dyspley telefonu a chytrá paní  řekla, chybí ván tu „peněženka“. Tak já to zaplatím kartou řek jsem a počal hledat kartu. Toho okamžiku využil muž za mnou a uhradil  můj nákup. Paní pokladní prohlásila JE JIŽ ZAPLACENO! Co jak? Chtěl jsem vědět! Tady pán za vámi to zaplatil. Řekla a věnovala se dalšímu  zákazníkovi, jakoby bylo normální, že tu jeden druhému platí nákupy. Počal jsem se rozhlížet, protože jsem nechápal, co se to děje. Nejsem lustknabe chlapec s blond kudrnatými vlasy, že by mně někdo sváděl, nejsem ani hladový stařec, nebo ošoupaný bezdomovec. Měl jsem chuť nechat vozík stát a jít domů ale usoudil jsem, že nejméně nápadný bude, když tiše poděkuji a zmizím. Při nakládaní cibule do auta se mi roztrhl pytel a v okamžiku tu byl mladík a cibuli mi posbíral. Kam s tou prázdnou krabicí? ptal se.

Moc děkuji, řekl jsem, to již zvládnu, zahučel jsem  a uvědomil jsem si potíže co bych měl,y nějaká kontrola chtěla pokladní lístek. Nikdo se však neobjevil. Nezbývá tu jediná možnost: poděkovat. Děkuji.

  

 

 

    

 

Wok pánev

 

Wok pánev...

 

Bylo mi, ž e bych si mohl připomenout, jak jsem si vydělal peníze na důchod. Pozval jsem si tedy nic netušící kamarády a jako první jsem v tomto  kvízu zoral docházku. Zjistil jsem totiž, že mám málo židlí a malý stůl budeme mít deset hostů. Ve finále zbyly čtyři  předkrmy a tak po dlouhém přepočítávání jsme byli sedm. Tak to bych neobstál. S tou wokpánví to nebyl problém. Nejprve se prudce opeklo maso a pak se do toho hodila zelenina a nezapomínat na KOKOSOVÉ MLEKO  

 

 

WOK Pfanne

 Žíznivá štreka

Trvalo mi to pěkně dlouho s tím počítačem a s mým Deníčkem. Z dálo se mi chvilkami že to vzdám. Zřejmě jsem byl dlouho hýčkán Německým systémem hýčkán kde se dali programy stáhnout od kamarádů kopírovat, síť aijťáků , kterou jsem měl na ruce byla mnohem větší, no ale nakonec tu je Kájův kamarád, který to dal. Zaplatˇ internetový bože, že to tak dopadlo. Tak do toho.

fotka ze světa

 fotka ze světa

Zákeřná vosa

 

+

Byla malá a asi vypadla z nějakého hnízda, 

no jednoduše

 se motala jako já když jdu z hospody.

Probudilo se ve mně nějaké dobré

 kousek duše a povídám: co ty malé

 stvořeníčko se tu plácáš, venku je

 krásně, já tě vynesu ven. Vzal jsem

 si toaletní papírový kapesníček a 

jemně a něžně jsem ji sebral a on

a mně bodla do levého ukazováčk

u . takhle zneužila první, jarní vosa

 moji dobročinnost.                           

Naše cestovatelka je zase tady:

 Zase je tu milovnice hradů a zámků

vzpomínky potěší. někdy tě překvapí nečekaně, to když sundáš

někdy tč překvapí nečekaně, to když sundáš bednu ze skříně. 

  

Bednu z ktzerou rozvíříš v prachu a v mžiku to zapomeneš protože tam nic k zapomenutí není.

 

 

z Myšlenky o tom co den přinesl na o tom co ze dne zbylo

www.denicek.co ze dne zbylo.blogspot.com/ 

zíkeřná vosa

 

Zákeřná vosa

Byla malá a asi vypadla z nějakého hnízda, no jednoduše se motala jako já když jdu z hospody.

Probudilo se ve mně nějaké dobré kousek duše a povídám: co ty malé stvořeníčko se tu plácáš, venku

 je krásně, já tě vynesu ven. Vzal jsem si toaletní papírový kapesníček a jemně a něžně jsem ji sebral a ona mně bodla do levého ukazováčku . takhle zneužila první, jarní vosa moji dobročinnost.

1. Denik

1.Deník. kterou cestou?

Kapitola 1

Poslední dobou mám pocit konce. Konce všeho. Není divu když se člověk podívá co se ve světě děje! To vše se schovává za mnoha horami a mnoha řekami, chceme-li ten bordel provonit do pohádek, ale nepomáhá to. Vůbec ne, žádná pohádka nemůže být taková.

Poslední mám pocit konce. Konce všeho. Není divu když se člověk podívá co se ve světě děje! To vše se schovává za mnoha horami a mnoha řekami, chceme-li ten bordel provonět do pohádek, ale nepomáhá to. Vůbec ne, žádná pohádka nemůže být taková. 

domky

kouzelné domky

 

OOOOOOOOOOOOOO

 OOOOOOOOOOOOOOO

takže de dnes vracím n trh. Doufejme, že se slunce vrátí...