FELLOUWS TRAVERLERS

 

FELLOUWS TRAVERLERS spolucestující

 

Někdy se člověku stane že potká příhodu, která se ve jeho  životě odehrála dvakrát. Když jsem roku 1968 ztroskotal v Německu bojoval  více  jak rok než jsem mohl opustit mlhu negramotnosti. Neovládal jsem němčinu vůbec a tvrdý na jazyky jsem byl k tomu, ale z hloubky negramotné  mlhy vyplouvaly na povrch drobky o které jsem se nechtěl a nemusel starat a které mě došly až teď když jsem narazil na fallout traveller. Tenkrát po 68 roce jsem měl mnohem víc starostí ale ty byly zcela jiné. Kde se vyspat kde vydělat peníze a čeho  se najíst. Přes mou úzkostlivou představu, že by mělo být vše jiné, musím si teď na konci života uvědomit že bylo všechno tak akorát. Tenkrát, ještě než jsem byl obdarován televizí, kterou dobročinný pojišťovák jednoho dne přinesl se slovy abyste se naučili němčinu. Do té doby jsem žil život bez politiky a kupodivu mě ani nechyběla. Celá ta fáma přicházela z Ameriky. Já odchovanec komunistického režimu Československa, jsem jaksi nemohl pochopit že se v Americe dělají  honby na komunisty. Zdálo se mi to jako hrozně bláznivý nesmysl, Amerika spojené státy americké mohly obávat komunismu nepředstavitelný ale právě  tím seriálem follows travelex mě různé věci došly. Honbou na komunisty se Amerika bála komunismu, celé to štvaní, ponoukání k udavačství, samotná socha svobody k tomu, bylo příliš absurdní. K tomu všemu se do toho přemítal boj o práva homosexuálů.  Často se zatýkalo pro sympatii s komunisty i s homosexuály.  Věděl jsem že ve Frankfurtu v parku se večer schází prodejní mužský  a policie tam dělá často zátah ale více než že je odvedli do vězení sepsali protokol, za tím nebylo. Žádná vláda tohoto světa nedokáže vládnout beze strachu, který si na obyvatelstvo velmi často vymýšlí. K této  hučící symfonii času, která se vychloubala svými tóny nad Evropou i Amerikou, svět co  se vzpamatovával z druhé světové války se pomalu přidával zvuk třetí jehož akord nesl čtyři tony: AIDS. Pod taktovkou součastného dění je mi jasné že tu hraje jeden pro druhého divadlo a ten co zrovna není na scéně vymýšlí co bude dál, jakou lumpárnou se zviditelní. Je ni jasné, že je to jízda na plný plyn a jednou budou skřípat brzdy. Velmi se nabízí nedávno proběhlá í pandemie.

Tady se ještě neví, zda její zvládnutí byl velký omyl, zločin či zoufalý pokus něco zakrytí, něceho, co by mohlo být ještě horší než nám naše představivost dovolí.

 

 

 

Tady se mohu rozepsat a hned vše najít.