staré zaprášené dámy

 

Staré zaprášené dámy

Mám takovou soukromou společenskou hrou, o které se tu chvi zmínit. Vždy, když uzavřu denní aktivity  a odeberu se do ložnice to začíná. Přesněji řečeno, když  rozsvítím stolní lampičku. Vezmu si moji elektronickou čtečku, která má odsvícený text, ale ten zatím nepoužívám. Po chvilce mého soustředěného čtení se z jedno místa za nočním stolkem jemně zapráší. A to již vím, že to po chvilce propukne. Zatím čtu a přemýšlím, co mají dámy v úmyslu. Pak jedna dáma vzlétne, vrazí mi do oka uvízne v mých vlasech. Druhá dáma mi to vezme kokem ucha a narazí na odsvícený monitor mé čtečky a nastane ticho.  Staré dámy, zaprášené můry, si nejprve musí odpočinout. Jak lítají, tak kolem sebe rozprašují takový zvláštní prach. Pak chvilku číhají, zda nezhasnu, aby měli klid se pak se dají do řádění. Ale to už přilétá posila všelijaké havěti, která byla zlákána otevřeným osvětleným oknem.  Staré dámy, zaprášené můry se pozvolna stávají nervní, v té chvíli  mi jedna můra vlítla pod polštář a já to vzdávám. Celkem zlomyslně vypínám světlo a spokojen poslouchám tu bouračku létajícího hmyzu. Jedna zaprášená můra se mi usadí na čtečku a chvilku čte se mnou pak spadne a nabourá můj nos. Také zhasnu a usínám....