Toho jsem se nenadál… 

 

Nepřemýšlejte o tom, řekl neznámý muž a dávejte na sebe pozor. Co se přihodilo?

Byl jsem nakoupit a nečekaně to bylo za tisíc dvě stě. Kupoval jsem toaletní papír a vzal jsem ho více a měl jsem ho v té,  teď již prázdné krabici. Ta se postavila mezi mne a paní pokladní. Vyndal jsem telefon a hodlal se jím zaplatit. Nevím proč jsem to udělal již dlouhé měsíce jsem to nedělal. To musíte  přiložit u támhle toho terminálu! Řekla a nehodlala se k tomu, aby mi ten terminál přiblížila. Pak jsme oba studovali dyspley telefonu a chytrá paní  řekla, chybí ván tu „peněženka“. Tak já to zaplatím kartou řek jsem a počal hledat kartu. Toho okamžiku využil muž za mnou a uhradil  můj nákup. Paní pokladní prohlásila JE JIŽ ZAPLACENO! Co jak? Chtěl jsem vědět! Tady pán za vámi to zaplatil. Řekla a věnovala se dalšímu  zákazníkovi, jakoby bylo normální, že tu jeden druhému platí nákupy. Počal jsem se rozhlížet, protože jsem nechápal, co se to děje. Nejsem lustknabe chlapec s blond kudrnatými vlasy, že by mně někdo sváděl, nejsem ani hladový stařec, nebo ošoupaný bezdomovec. Měl jsem chuť nechat vozík stát a jít domů ale usoudil jsem, že nejméně nápadný bude, když tiše poděkuji a zmizím. Při nakládaní cibule do auta se mi roztrhl pytel a v okamžiku tu byl mladík a cibuli mi posbíral. Kam s tou prázdnou krabicí? ptal se.

Moc děkuji, řekl jsem, to již zvládnu, zahučel jsem  a uvědomil jsem si potíže co bych měl,y nějaká kontrola chtěla pokladní lístek. Nikdo se však neobjevil. Nezbývá tu jediná možnost: poděkovat. Děkuji.