V restauraci na Náměstí se nic neděje
Vypadá to že se nic neděje, ale je to je omyl. Ono se to děje pomalu a nenápadně. Začalo to mile prostřenými stoly a polštářky na židlích. Také jednoduché zvolání „Evo“ se počalo zdát problematické, neboť se přihlásily hned dvě dámy. A tak jsme byli nuceni pro tu novou Evu nějakou změnu ve výslovnosti, třeba Evinko. Občas se terasa před hostincem naplnila, protože bylo hezky. Někdy tu byli hosté i když pršelo. Najednou přibyly na plůtku kolem posezení světýlka, která se navečer sama rozsvítila. Kolem zdi se počala červenat rajčata na stolech stály květiny. Pak se s podvečerem rozsvítila na láhvi led světýlka a přičarovala kouzelnou atmosféru. Nejprve jedna a pak druhá Pojednou počali lidé chodit na jídlo. Pak se v naší hospodě počali scházet hosté ze „Skalky“, a naši kluci zase hráli u kostelíčku na kytary. Najednou jsme měli na stolech jídelní lístky. Evina se stala oblíbenou hostinskou v naší hospůdce. Své zákazníky vždycky přivítá lehkým úsměvem, a samozřejmě zná všechny naše přání, co kdo pije a v jaké sklenici si to hosté přejí. Tiše a stydlivě se probouzí naše hospůdka k životu. Pomalu se dostává pod kůži novým usedlíkům Stříbrné Lhoty. Mladé rodinky s dětmi, které se usadily v nejkrásnějším kraji, nacházející se v zajetí krásné Prahy. Prahy, stověžaté, která své děti ráda posílá do pohádky aby se v dospělosti zase rády vracely k prahům slavné řeky...
čím více se mluví o oteplování, tím je větší je zima. No byl jsem právě venku, je sobotní odpoledne a není to vůbec lákavé. Když si představím, že jsem muzikant, co právě někde rozbaluji bedny s níčiním a mám někde na pokraji lesa hrát pro publikum, které se sem sjíždí, tak mi běhá mráz po zádech. Kdybych byl bubeník tak by mi buben zmokl a zvuk zmoklého bubnu si ani nepřestavuji a trumpeta s vodou asi jen tak kašle gggráááá, tak jsem rád, že mohu být doma a zatopit si v krbu......
Monika
Dich hanben wir gewollt
So eine Nette,
Hat in
unsere Familie
Gefehlt.
Jetzt ist
es an der Zeit
Dich zu
belohnen,
Reicht es
nicht.
So reisen
wir heute
Aus der
weiten Welt,
Dich
zu belohnen.
In unseren
Rucksecken
Bringen wir
Geschenke
Und alle für Dich.
Danke
Monika danke für alles
Danke dass
du bist
Danke dass
du hier warst
Und das du
bleiben wirst.
Vom Herzen alles Beste 18.7.2025
Arnost
13.7.2025
18.Geburtstak vom Andreas
DA WAHR DER ANDREAS 18 JAHRE ALT.
Liebe Monika, lieber Karl,
heute ist es so weit, Euer Sohn Andreas ist 18 Jahre alt. Sicherlich ist das in erste Linie sein Tag.
Es wäre aber nicht richtig, eure Verdienste nicht auch zur Sprache zu bringen. Die 18 Jahre, von Geburt über die Pubertät bis zum Erwachsenen Alter, sind für alle Eltern eine Herausforderung, aber bei Euch war alles anders: es war viel schwieriger, ihr habt auf dem Weg auf vieles verzichtet, auf das, was die anderen für ein normales Leben hielten.
Bei Euch war es nicht normal. Eueres Schicksal lässt die meisten Ehen zerbrechen, doch Ihr habt zusammen gehalten, wie Pech und Schwefel.
Ich möchte mich hiermit tief vor Euch verbeugen, und denke, dass es im Namen aller Angehörigen ist. Denn Euch gehört eine riesige Portion von der heutigen Geburtstagtorte.
Tady mohu napsat co se mi chce. Tak se do toho pouštím. Tady slavila Kájova Monika její pětašedesáté narozeniny, aniž by znala jeho kouzlo a důležitost pro historii naší rodiny. Krásný statek který Kája předělal podle svého vkusu to je, hotový skvost. Zahradu na které jsou vidět hosté z celé Evropy se sjížděla naše rodina už za 1. republiky. Dokonce se stále drží povídka o tom že můj otec tu zahradu koupil dvakrát. Nejprve již strejdovi zaplatil a strejda říkal zahrada je tvoje a dokud žiju tak ji budu používat a vy sem taky můžete jezdit. Místo aby udělali termín u notáře si plácli rukou, a když potom strýc zemřel teta, o tom neměla zdání. A tak to je po mnoho generací scházela rodina na zahradě pod statkem a nad rybníkem jedno léto dokonce, si postavili členové rodiny stany udělali si ohniště a v přírodě na ohýnku v kotlíku zavěšeném nad ohněm se dokonce vařili i kynuté knedlíky nebo houskové. V každém případě je to vzpomínka která se táhne lety. Brzy ráno jsme ranním autobusem odjížděli do Prahy do zaměstnání a odpoledne pak povětšinou teda jenom já se stopem jel zase na zahradu kde se odehrával život. Jaké krásnější místo si můj bratr s Monikou mohli na oslavu najít.
Ich kann hier schreiben, was ich will. Also werde ich darauf eingehen. Hier feierte Kájas Monika ihren 65. Geburtstag, ohne dessen Charme und Bedeutung für die Geschichte unserer Familie zu kennen. Ein wunderschönes Anwesen, das Kája nach ihrem eigenen Geschmack umgestaltete – ein wahres Juwel. Schon in der Ersten Republik traf sich unsere Familie häufig in dem Garten, der heute Gäste aus ganz Europa empfängt. Es gibt sogar eine Geschichte, dass mein Vater den Garten zweimal gekauft hat. Zuerst bezahlte er seinen Onkel, und dieser sagte, der Garten gehöre dir, und solange ich lebe, werde ich ihn nutzen, und du kannst auch herkommen. Anstatt einen Termin beim Notar zu vereinbaren, schlugen sie die Hände in den Schoß, und als mein Onkel starb, wusste meine Tante nichts davon. Und so ist es seit vielen Generationen: Die Familie versammelte sich eines Sommers im Garten unter dem Hof und über dem Teich. Die Familienmitglieder bauten Zelte auf, machten ein Feuer und kochten sogar Hefeknödel oder Houškové im Freien auf einem kleinen Feuer in einem darüber hängenden Kessel. Auf jeden Fall ist es eine Erinnerung, die uns jahrelang begleitet. Frühmorgens fuhren wir mit dem Morgenbus zur Arbeit nach Prag und nachmittags, meist nur ich, per Anhalter zurück in den Garten, wo das Leben tobte. Welchen schöneren Ort hätten mein Bruder und Monika für eine Feier finden können?
na mostč H ezké posezeníDich hanben wir gewollt
So eine Nette,
Hat in
unsere Familie
Gefehlt.
Jetzt ist
es an der Zeit
Dich zu
belohnen,
Nur einfach
Danke
Reicht es
nicht.
So reisen
wir heute
Aus der
weiten Welt,
Dich
zu belohnen.
In unseren
Rucksecken
Bringen wir
Geschenke
Und alle für Dich.
Danke
Monika danke für alles
Danke dass
du bist
Danke dass
du hier warst
Und das du
bleiben wirst.
Vom Herzen alles Beste 18.7.2025
Arnost
13.7.2025
Včera byl pátek a jako nebo
jak vyžaduje dlouholetá tradice se hrálo v hospodě. Jenže tam nehráli naši
kluci ale kluci ze skalky. Je lépe řečeno obrovský chlapík který hraje
na kytaru zní jakoby měl zesilovač a je i jinak příjemný. Když jsem přišel
k hospodě, seděli již kluci u stolu a hráli. Usadil jsem se a naladil
telefon že kluky nahraji. To byl jeden důvod proč jsem si sedl v hospodě. Druhý důvod byl ten, že mě venku vždycky počala být zima a odrazilo se
to na močáku. Tak přišla Eva a posadila se na místo jako že se nic neděje.
Ostatní kamarádi přišli o deset minut později a sedli si venku .
Když zjistili, že nepůjdu
ven, usadili se všichni v lokále. A byla z toho o velká mrzutost.
Mrzí mě to ale teď s tím již nic nenadělám.
A večer pokračoval, hráli se
písně jiné, než hrají naši kluci a tak se vyklubala malá naděje, že naše
kytarové večery nevymřou.
Mařence
Koupil jsem košíček
Nevěděl pro koho
Koupil jsem košík
Takový pěkný, poho.
Jo, třeba na houby bude se hodit
A také Karkulce bude se líbit
Až za babičkou
půjdeš
Lahvičku vína muselas slíbit
Dneska je krásný den Mařenka slaví
Vínečko červené poslouží zdraví
Přijmi dnes od srdce mé skromné přání
Jsi tu na světě moje požehnání
Mařenko, Mařenko ty moje lásko
Kdybych tě potkat mohl v sedmnácti
Dávno bychom měli z košíků pole
Co bych ti dneska dal, to nevím to ne....
Vše nejlepší Arnošt
13.července
2025
Čtvrtek 17.07.2025
Dnes se sjíždí rakousko a
severní německo do Kájového dvora ve Voznicích. Jeho žena Monika má
narozeniny. Slaví se slavných
Včera jsme seděli
s Mařenkou a Ládíkem, Květou a Evou
před hospodou když Kája přijel pro lavice a stůl. Součástí naší hospody je i
penzion zároveň také obrovský sál kde se dají pořádat zábavy. Pomocí internetu
a skutečností že se nacházíme v blízkosti hlavního města je penzion dost
často navštěvován. Výhodou je také že hosté zde můžou odstavit auta a autobusem
jet do vnitřní Prahy. Cesta trvá asi 40 minut. Takže občas projíždějí vesnici
auta o obrovských kalibrů světových značek a získávají udivené pohledy. Vzpomněl
jsem si, jak v Německu otevřeli obchod který měl potraviny úžasně
levné. Ideje majitelů byla zcela zásadní. Zákazníci vlastně vcházely do
skladiště zde byly potraviny zanechány v obalových krabicích a nebo na
dřevěných paletách, pokladní pak znali všechny ceny všech produktů na slepo a zanedlouho
pak si řetězec vysloužil název obchod
pro Turky. Když jsem se dopracoval toho abych se na to podívat zblízka,
zjistil jsem že tam mimo Turků jezdili i bohaté paničky inkognito a potají
nakupovat pro své domácnosti. To mi vytanulo na mysli, když jsem viděl jak do
našeho penzionu přijíždějí milionová auta aby se jejich majitelé
v prostředí krásné vesnice levně ubytovali. Důraz na levně..
DEN...
tu lišák zmizí v temnu lesa
a nový den zas počne.
Pak slunce zlatem pomaluje
plátnem nový den,
A to, jak je tvrdohlavé, ukradne ti sen.
Kolik dnů ti osud dal, to rád bys
vědět chtěl,
Pro tu knihu, kde to stojí již střílelo se
z děl,
Den za dnem se do řad zbrojí,
jako mocný pluk,
proud řeky jež tok si vymlel, byl
věků starý dluh.
Co do řeky, co do vojska mocných,
milionů dnů,
Ten den co dnes ti patří, je
vesmír nekonečných snů.
Každý den, jež bezstarostně
ztratil se ti v letech,
Je otrok tvůj co toulá se, již ve
svobodných světech.
Den a noc se stále střídá, často
to i měsíc vidí,
Když se kouzlem nocí dívá, do
starostí lidí.
Strach a hrůza z dálek
věčna, proč zabývat se tím,
Pohleď, na pasece lišák mizí a
tvé chmury s ním.
NEJČASTĚJŠÍ MÝTY O
KLÍŠTĚTI
1.
MÝTUS – Klíště skáče ze stromů. ...
2.
MÝTUS – Klíště žije pouze v lese. ...
3.
MÝTUS – Nejvíce klíšťat se objevuje uprostřed léta. ...
4.
MÝTUS – Klíště napadá hlavně osoby se „sladkou“ krví. ...
5.
MÝTUS – Na světlé oblečení klíšťata nejdou. ...
Kde se vzaly ty
potvory
odporné? A proč vůbec mají oprávnění žít? K čemu jsou dobré a jaký tvůrce,
či stvořitel je stvořil? Takhle si občas přemýšlím ale k ničemu to nevede.
jejich existence mi připadá prapodivná! Sedět v trávě, nebo číhat na stromě,
to opravdu není žádnému životu podobné.
Ale
tuhle jsem zamyslel: ale ano, ty bacily kteří roznáší zlé nemoci je potřebují, aby se dostaly na
Své
oběti. A tak bychom mohli přemýšlet na co jsou ty bacily, kdo ty potřebuje, ale
skutečně tohle asi nikde nekončí.
Lež, lítost, pokrytectví nebo co? Málokdy si uvědomíme že nás některé orgány našeho těla obelhávají. Každý o tom víme aniž by jsme to
vnímali, aniž by bylo nutné to řešit. Jednu příhodu jsem zažil coby dítě. Bydleli jsme
tenkrát v Praze a do vesnice u Prahy jsme skoro každý večer jezdili
rozsvěcovat světla aby si lidi, závistiví sousedé, mysleli, že tam bydlíme.
Kdybych tady teďko chtěl vyvolat jakousi soutěž kdo to asi ví. proč jsme tam
jezdili těžko by to někdo vyhrál. Komunistická strana tenkrát již ovládala
celou naši vlast a podobná řešení jako že není kde bydlet, vyřešili soudruzi tím způsobem, že do domku kterých
někteří vlastníci nevyužívali buď nasadili podnájemníka a nebo ho celý donucením pronajali nejhorším způsobem dokázali takovou nemovitost znárodnit. Jezdili jsme
teda v zimě několikrát v týdnu já a táta autem do Čisovic, tady otec
proběhl všechny místnosti všude rozsvítil světla ještě dělal nějakej kravál a
pak jsme jeli domů ale ještě předtím jsme obcházeli dům a otec se díval do
kuchyně okny. Jjá jsem spatřil že někdo tiše přišel protože ve výši člověka svítily dvě oči. Trvalo to
dlouho než jsem se s touto příhodou někomu svěřil a měl jsem štěstí že mi
ten komu jsem se svěřil řekl že lidské oči ve tmě nesvítí jako zvířecí. Přesto jsem do dneška na
pochybách, protože žádné zvíře nemůže být tak vysoké aby ty oči svítily ve
výšce lidského těla. Teď se nám naskytne otázka, kdo mě oklamal: oči nebo mozek?
No ne že bych se tím trápil. Tuhlety příběhy po dobu života přicházely často.
Na lesní cestě jsem vždy spatřil srnu, jak se na mne kouká a zřejmě se chce
vydat přes cestu do vedlejšího lesa. Když
jsem dorazil až k tomu zjistil jsem
že to je ulomená větev která tak šikovně
spadla a držená stromem, že to
z dálky vypadalo jako něco co sem nepatří ale co tady přes to je! Oči to
viděly a posílaly zprávu mozku, mozek nebyl spokojený ale v tom okamžiku
byl nucen pravděpodobně také ve zmatku vyslat zprávu a to byla ta, že u cesty
stojí srna a čeká až bude moct přeběhnout na druhou stranu do lesa. Celé léto
jsem tu větev schválně nechal. Chtěl jsem zjistit jak dlouho bude dostávat
mozek špatnou informaci. Ta informace zněla: před námi je větev co vypadá jako
srnka. Tak kdo koho klame?
FELLOUWS TRAVERLERS spolucestující
Někdy se člověku stane že
potká příhodu, která se ve jeho životě
odehrála dvakrát. Když jsem roku 1968 ztroskotal v Německu bojoval více jak rok než jsem mohl opustit mlhu
negramotnosti. Neovládal jsem němčinu vůbec a tvrdý na jazyky jsem byl k tomu,
ale z hloubky negramotné mlhy
vyplouvaly na povrch drobky o které jsem se nechtěl a nemusel starat a které mě
došly až teď když jsem narazil na fallout traveller. Tenkrát po 68 roce jsem
měl mnohem víc starostí ale ty byly zcela jiné. Kde se vyspat kde vydělat
peníze a čeho se najíst. Přes mou
úzkostlivou představu, že by mělo být vše jiné, musím si teď na konci života
uvědomit že bylo všechno tak akorát. Tenkrát, ještě než jsem byl obdarován
televizí, kterou dobročinný pojišťovák jednoho dne přinesl se slovy abyste se
naučili němčinu. Do té doby jsem žil život bez politiky a kupodivu mě ani
nechyběla. Celá ta fáma přicházela z Ameriky. Já odchovanec komunistického
režimu Československa, jsem jaksi nemohl pochopit že se v Americe
dělají honby na komunisty. Zdálo se mi
to jako hrozně bláznivý nesmysl, Amerika spojené státy americké mohly obávat
komunismu nepředstavitelný ale právě tím
seriálem follows travelex mě různé věci došly. Honbou na komunisty se Amerika
bála komunismu, celé to štvaní, ponoukání k udavačství, samotná socha
svobody k tomu, bylo příliš absurdní. K tomu všemu se do toho
přemítal boj o práva homosexuálů. Často
se zatýkalo pro sympatii s komunisty i s homosexuály. Věděl jsem že ve Frankfurtu v parku se
večer schází prodejní mužský a policie
tam dělá často zátah ale více než že je odvedli do vězení sepsali protokol, za
tím nebylo. Žádná vláda tohoto světa nedokáže vládnout beze strachu, který si
na obyvatelstvo velmi často vymýšlí. K této hučící symfonii času, která se vychloubala
svými tóny nad Evropou i Amerikou, svět co se vzpamatovával z druhé světové války se
pomalu přidával zvuk třetí jehož akord nesl čtyři tony: AIDS. Pod taktovkou
součastného dění je mi jasné že tu hraje jeden pro druhého divadlo a ten co
zrovna není na scéně vymýšlí co bude dál, jakou lumpárnou se zviditelní. Je ni
jasné, že je to jízda na plný plyn a jednou budou skřípat brzdy. Velmi se
nabízí nedávno proběhlá í pandemie.
Tady se ještě neví, zda její
zvládnutí byl velký omyl, zločin či zoufalý pokus něco zakrytí, něceho, co by
mohlo být ještě horší než nám naše představivost dovolí.
Tady se mohu rozepsat a hned
vše najít.
Projel tudy Pony Express Ve čtvrtek projel Stříbrnou Lhotou slavný Pony Expres. Celý týden se mluvilo o tom, že tudy projede a ani se ...
.jpg)
